Děti a mládí

„Tak co, Pepíčku, jak se těšíš po prázdninách do školy?” ptá se dědeček na konci prázdnin. „No, asi jako ty na babičku, když se má vrátit z lázní.”

„Kašle na mě,” oznamuje babičce novinky ohledně své dívky Filípek. „Jen abys ten kašel od ní nechytil!”

„Tatínku, když jsi byl malý, chodils do školy?” „Samozřejmě, Pepíčku, a nikdy jsem nechyběl.” „Vidíš, mami – je zcela zbytečné ztrácet ve škole čas.”

Spejbl pošle Hurvínka pro troje noviny. Hurvínek se ptá: „Taťuldo, na co troje noviny? Vždyť jsme jen dva.” Taťulda odpoví: „Bude s náma číst Mánička.” Hurvínek zvolá: „Hurá!” a běží pro noviny. Cestou potká Máničku. „Kam jdeš, Hurvínku?” ptá se Mánička. „Jdu koupit noviny a mám koupit troje. Prý budeš …

„Asi jsem pustil do kalhot.” „Koho, nějakého mravence?”

Pán se ptá Pepíčka: „Jak se jmenuješ?” „Jako otec.” „A jak se jmenuje tvůj otec?” „Jako já.” „Jak se tedy jmenujete oba?” „Stejně!”

„Kdes byl tak dlouho, Honzo?” ptá se maminka svého dítka. „Pomáhal jsem jednomu pánovi najít dvacetikorunu.” „A našel jsi ji?” „Našel.” „A co ten pán?” „Ještě ji hledá…”

„Tati, pojď mi pomoct vypočítat domácí úkol,” prosí Pepíček. „Nejdřív přemýšlej sám,” odbyde ho tatínek. „Ale já už jsem přemýšlel!” „A na co jsi přišel?” „Že poprosím tebe…”

Pepíček se ptá staršího bráchy: „Hele, můžu sníst vteřinové lepidlo?” „Tak jo, ale neříkej to rodičům.”

„Pepíčku, nezlob mě nebo se neznám…” vyhrožuje synovi otec. „Do Prčic, jak se jmenuju?!”