Děti a mládí

Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka. „Co se ti stalo?” ptá se ho. „Já jsem se ztratíííl.” „No to nic,” chlácholí ho. „A svoji adresu znáš?” „Znám. Franta zavináč seznam tečka cézet.”

Přijde chudý otec domů a praví matce s dvěma syny: „Rodino, začněte se učit plavat – přestěhujeme se do zámoří!”

„Babička říkala, že toho máme spolu hodně společného,” chlubí se po návratu z prázdnin Anička. „Taky prý za mlada měla ráda Rihannu… a pak ještě nějakého Vinnetoua, ale nevím o tom, že by kdy spolu zpívali…”

Babička uklidňuje svou dceru: „Neboj, děti jsou v pořádku.” „Neříkej, že táta uklidil??”

„Nešij sebou tak!” zlobí se matka na malého neposedu. „Jak sebou můžu šít – vždyť bych se ani neprotáhl jehlou!”

Baví se dvě matky a jedna říká druhé: „Tak si myslím, že se ta naše Jana má opravdu dobře. Nastoupila do jedné letecké společnosti jako letuška a už má za sebou celou řadu internacionálních letů.” „Jó,” povzdechne si druhá rodička, „naše Bára je taky pořád v luftě a už má …

„Pepíčku, vrátil jsi sousedovi ty vidle?” „Ano, vrátil.” „A co na to řekl?” „Ááá.”

„Pepíčku, proč nejíš? Tomu masu něco je?” „Ano, je strašně tvrdé, paní učitelko.” „To není možné! Hned ochutnám… Tenhle kousek je měkký!” Pepíček vysvětluje: „Vždyť jsem ho taky přežvykoval půl hodiny!”

Ptá se dcera své mámy: „Mami, v kolik hodin jsem se narodila?” „V jedenáct v noci.” „Doufám tedy, že jsem nikoho z vás nevzbudila.”

„Ty se učíš o Slunci?” vyzvídá na návštěvě u kamaráda Pavel. „Proč bych se měl učit o Slunci?” diví se kámoš. „Slyšel jsem, že sis koupil sluneční hodiny…”