Děti a mládí

Matka se ptá dcery: „Jak se ti líbí nový učitel?” „Líbí, hrozně, ale nic z toho nebude, on se líbí i všem ostatním holkám!”

Pepa: „Já mám tátu tak šikovného, že mi udělá ze sirek housle.” Petr: „To já mám tátu tak šikovného, že mi z houslí udělal sirky!”

Babička říká vnukovi: „Pepíčku, když kašleš, dej si ruku před pusu!” Pepíček: „Neboj, babi, mně zuby nevypadnou.”

Přijde Pepíček k policistovi a řekne: „Vole!” Policista na to: „Ale Pepíčku, to se neříká!” Pepíček se zeptá: „A můžu říkat volovi pane policajte?” „Ano, to můžeš.” „Dobře, pane policajte.”

Tatínek si čte noviny a Pepíček píše úkoly. „Tati, jaké je hlavní město Polska?” „Nevím, Pepíčku.” „A, tati, kdo napsal Babičku?” „Nevím.” „A, tati, nevadí ti, že se pořád na něco ptám?” „Ale ne, Pepíčku. Jen se ptej, jinak se nic nedozvíš.”

Tatínek s maminkou jdou na ples, a aby Pepíček hezky usnul, nasadí mu sluchátka a pustí desku s pohádkou. Když se k ránu vrátí, v pokoji se ještě svítí. Pepíček stojí uprostřed místnosti, vypoulené oči má podlité krví, roztrhané pyžamo, podivně se klátí a šíleně řve: „Já chci, já chci, …

„Tati, proč se musím učit angličtinu?” „Víš, synku, anglicky mluví půl světa.” „A to nestačí?”

„Víš, Zdeněčku, že se mi podobáš?” „Vím, teto, ale nic si z toho nedělám. Paní učitelka říkala, že kluci nemusí být hezcí.”

Jede chlap a potká Pepíčka: „Chlapečku, nevíš, kde jsou tady blízko autodíly?” Pepíček odpoví: „Ano, jeďte rovně, v první zatáčce odbočte doprava a tam pod vodopádem je autodílů spousta.”

„Dospělí nevědí, co chtějí,” stěžuje si Pepíček ve školce. „Sotva mě naučili mluvit a chodit, už mě nutí mlčet a sedět.”