Děti a mládí

Jde muž okolo pískoviště, tam sedí děvčátko a pláče. „Proč pláčeš, děvčátko?” „Jdi pryč!” „A co rukou po zadečku?” „A co lopatkou po držce?”

Jenda vypráví doma o své nové učitelce: „Je hezká, chytrá a zbožná…” „Proč zbožná?” diví se otec. „Vždycky když odpovím, zvolá Bože!”

Jde maminka do parku s malým chlapečkem v kočárku a chlapeček říká: „Do pldele, to to dlncá, do pldele, to to dlncá.” Kolem jde chlap a říká: „No paní, vy máte ale pěkně nevychované děťátko. Ani zuby to nemá a už to nadává.” A chlapec řekne: „Jo, a myslíš, že …

Ptá se paní učitelka při hodině matematiky: „Když rozřízneme bramboru, dostaneme…?” „Dvě poloviny,” odpoví Maruška. „A když rozřízneme ty dvě poloviny?” „Čtyři čtvrtiny,” na to Maruška. „A když rozřízneme ještě ty čtvrtiny, dostaneme co?” „Prosím, bramborový salát!” hlásí se Pepíček.

Pepíček se vrátí pozdě domů a maminka se ho přísně zeptá: „Kde jsi byl?” „Hráli jsme s Lojzíkem fotbal.” „Cože? Vždyť Lojzík nemá ručičky ani nožičky!” „Já vím, on byl taky balón.”

„Maminko, proč nemám mezi nožičkama to co Jeníček?” ptá se malá Alenka maminky, která navečer koupe obě své děti ve vaně. A maminka klidně odpoví: „Trpělivost, Alenko, trpělivost.”

„Mami, budu mít miminko!” „Zaplať pánbůh, alespoň se přestaneš po nocích tahat s chlapama!”

Ptá se otec dcery: „Co děláš, Evičko?” „Skáču panáka!” „Výborně, jak já nějakého vidím, také po něm hned skočím!”

Pepíček se ptá: „Tatínku, má srdíčko nožičky?” „Samozřejmě, že nemá,” odpoví tatínek, „jak jsi na to přišel?” Pepíček říká: „Já jsem včera slyšel, jak říkáš: Srdíčko, roztáhni nožičky.”

„Tati, co je to mezinárodní jazyk?” „Esperanto.” „A v jaké zemi se s ním mluví?” „V žádné, synku!”