Děti a mládí

Otec říká synovi: „Pojď sem, já tě naučím poslouchat! Jsem tvůj otec nebo ne?” „Tati, jak to mám uhádnout, když to nevíš ani ty?”

Pepíček po pořádném výprasku: „Tati, a když jsi byl malý, bil tě dědeček?” „Samozřejmě.” „A jeho bil pradědeček?” „Ano.” „A toho bil prapradědeček?” „Jasně.” „Teda tati, to by mě zajímalo, který idiot s tím začal jako první!”

U snídaně: „Mamííí, to vajíčko je zkažené, já ho nechci!” „Prosím tě, neotravuj a jez!” Za okamžik: „Mamííí, to vajíčko je asi fakt zkažený!” „Sněz to a nech toho!” Za 10 minut: „A mamííí, musím sníst i ten zobáček?”

Přijde Pepíček ze školy a otec se ho ptá: „Copak jste dělali dnes ve škole?” „Psali jsme písemku.” „A kolik otázek jsi věděl?” „Dvě.” „A které?” „Jméno a příjmení!”

„No vidíš, Pepíčku, že to jde, když chceš.” chválí babička vnuka za vysvědčení. „Co já bych ti za to dala? Chceš papírovou padesátikorunu, nebo radši tu krásnou kovovou?” „Dej mi tu kovovou a zabal mi ji do té papírové, abych ji náhodou neztratil.”

„Mami, dneska si beru do školy košili s krátkým nebo dlouhým rukávem?” „Proč se ptáš?” „Abych si nemyl ruce zbytečně vysoko!”

Dítě se začíná smát ve věku čtyř týdnů. Do té doby vás vidí moc rozmazaně.

„Došly mi peníze,” vzlyká si Pavel. „Ty se ale máš,” odvětí Petr. „Jak jako?” „No že ti někdo poslal peníze…”

Baví se tři caparti, kdo má statečnějšího tatínka: „Na mého tatínka spadlo prkno a tatínek řekl jenom JAAAU!” „To nic není – na mého tatínka spadla cihla a on řekl jenom AU!” „To nic není. Na mého tatínka spadnul celý barák a ani necekl!”

Dopis z prázdninového tábora: „Milí rodičové. Mám se dobře, často sportujeme. Včera jsme měli závody v boxu. Kartáček na zuby, pastu a další nepotřebné předměty posílám v balíku domů. Váš Pepíček.”