Děti a mládí

V době, kdy mi bylo už přes padesát, jsem si uvědomil zvláštní věc. Jako dítě jsem měl moc rád mrkev, a nejraději vařenou. Ta byla vždy v nedělní polévce. Ale nikdy jsem ji nedostal. Celé moje dětství ji dostával tatínek. A vždy jsem si říkal: „Až budu velký, tak budu …

„Tati, mám právo na svůj názor?” „Ne, abys ho mohl obhájit, potřeboval bys dvakrát tolik zubů!”

„Podepíšeš mi úkol, mami?” prosí večer Jeník. „Počkej chviličku – jen zhasnu a už tě budu poslouchat…”

Babička oznamuje vnoučatům: „Nedivte se, že to vždycky nezvednu. Třeba se cpu telefonem a zazvoní zákusek…”

„Mami, ta zebra má mor!” vykřikne před výběhem v zoologické zahradě klučina. „Ale nemá,” uklidňuje ho maminka, „jak jsi na to vůbec přišel?” „Ve škole jsme se učili, že se mor projevuje černými skvrnami na těle.”

„Podívej na támhletoho pána, jak je čistotnej,” ukazuje Petříkovi na ulici babička. „Vytírá chodník.” „Ale babi,” rozesměje se vnouček, „to je jen náš slepej soused. Zase si vzal místo bílé hůlky mop!”

„Jestli od teďka ani jednou nepromluvíš, dostaneš ode mě tisícovku. Bereš?” „J… o!”

Pepíček se ptá tatínka, proč čápi odlétají na zimu do Afriky. Tatínek odpoví: „No víš, Pepíčku, oni v Africe taky potřebují děti.”

„Tati, a kde se vzali lidé?” „Od Adama a Evy.” „Ale učitel nám říkal, že jsme vznikli z opic…” „Copak je vyloučené, aby se tak jmenovaly opice?”

Malý Pepíček klepe u známých: „Ahoj teto, maminka mě k tobě posílá pro kostkový cukr.” Za chvíli přijde teta s cukřenkou: „Bude stačit takhle?” „Jasně, teto, to ani cestou domů nestačím sníst…”