Děti a mládí

Pepíček si zvědavě prohlíží ementál a pak říká mamince: „Mami, máme doma myši! A navíc nějaký vychrtlý… Podívej, jaké malinkaté díry do toho sýra udělaly!”

„Cpal jsem se ve frontě před obchodem celý den a stejně jsem se nedostal na řadu,” stěžuje si matce Pavel. „Tak ses asi necpal dost.” „Cože? Snědl jsem deset rohlíků, půl šišky salámu…”

„Taek-wondo je bojové umění pro všechny, nejen pro děti,” vysvětluje dědečkovi Maruška a dává příklad: „Tak třeba jednou tam s náma cvičil sedmdesátiletej děda.” „Jo. Jednou!”

„Pane vedoucí, Petr mi dal pěstí!” „Darovanému koni na zuby nekoukej.”

„Tati, kdy mi koupíš tu koloběžku, co jsi mi slíbil?” „Hned jak dostaneš první důchod!”

Babička: „Máš holuba na nose! Ukaž, já ti ho sundám.” Vnučka: „Auuu! To je piercing, babi!”

Maminka kárá Pepíčka: „Nelízej to lízátko, když máš vyčištěné zuby!” „Neboj, mami, já ho nejdřív umyl mýdlem.”

„Pane Bože, Filípku, co mám dělat?” běduje na velkém nádraží starostlivá matka. „Strašně se mi chce na záchod, ale bojím se tě tu nechat samotného, protože tu na každém rohu číhají narkomani…” „Neboj, mami,” utěšuje ji chlapeček, „já u sebe stejně nemám dost peněz.”

„Já tady nejsem, jo?” šeptá kamarádovi při hře na schovávanou Patrik. „Jo, tak mě teda neruš!”

Manžel přivede domů dítě ze školky a říká manželce: „Malej celou cestu brečel. Není mu něco?” „Ne, jenom ti chtěl říct, že není náš Franta.”