Cestování a doprava

„Tak vy byste rád dělal v našem dopravním podniku mechanika? A víte vůbec, jak takové auto vypadá?” „No dovolte, já jsem se v autě narodil.” „Já vím, v sanitním.”

Pan Kubík si stěžuje příteli: „Letos nesmím k moři.” „Proč, prosím tě?” „Moře je slané, zájezdy mastné a já držím dietu.”

V lodní kajutě se ukládá ke spánku osamělá žena. Sousední kajutu obsadil jakýsi pán, který v mžiku začal pronikavě chrápat. Žena vedle se obrací z boku na bok a ne a ne usnout. Každou chvíli zabouchá na stěnu, pomáhá si i botou, ale nic se nezmění, soused chrápe nepřetržitě dál. …

Cestovatelé se prodírají africkým pralesem. Z dálky slyší dunění bubnů. Když dospějí k vesnici, vidí černého muže, jak zuřivě bije do bubnu. „Co se děje?” ptá se vedoucí výpravy. „Není voda,” odvětí bubeník. „Přivoláváte tedy déšť?” „Ne, instalatéra ze sousední vesnice, aby přišel opravit vodovod.”

Jede chlápek autem a přehlédne nějakou značku omezující rychlost. Za chvíli ho stopne policajt, dojde k němu a zeptá se ho, zda umí číst. A ten chlap na to: „Ale jistě, co potřebujete?”

Stáli manželé u zábradlí a dívali se zasněně do vln. Najednou manžel uklouzl a přepadl přes zábradlí do moře. „Richarde,” volá manželka úpěnlivě, „nenechávej mě tu samotnou!”

„Platil jste za toho psa?” ptá se revizor pasažéra v autobuse. „Ne. Zdědil jsem ho po babičce.”

Z amplionu na koupališti: „Žádáme blonďatou ženu v červených plavkách s bílými puntíky, aby se ihned dostavila do šatny. Zapomněla si je obléct.”

Hovoří spolu dvě ženy a jedna každou chvíli zabučí. Druhá to vždy diskrétně přehlédne, ale s přibývajícím časem je čím dál tím zvědavější, co to dělá. Známá jí to vidí na očích, a tak se snaží zachránit trapnou situaci a omlouvá se: „Toho si nevšímej, dala jsem si asi na …

Jak se nazývají tlumiče nárazu v Trabantu? Cestující.