Černý humor

„Spadl z lešení a přišel o život.” „Proboha, co dělal na lešení?” „Věšeli ho.”

Procházejí se v noci dva duchové po starém domě a v tom uslyší za stěnou nějaké hrůzyplné zvuky. První duch se zeptá kolegy: „Ty, Alberte, pověsti o živých jsou jen kecy, viď?

Víš, jakej je rozdíl mezi utopeným, spálenou topinkou a mrtvým dítětem? Žádnej, všechny je vytáhli pozdě.

„Pane doktore, jak dopadla moje operace?” „Jo, to nevím, já jsem svatý Petr.”

„Tatí, pojď se podívat,” volá malý kanibálek od těla zavražděného policisty a hlasitě brečí. „Copak se stalo?” zajímá se táta kanibal. Kanibálek si stěžuje: „Chtěl jsem mu vydlabat hlavu a nic tam nebylo!”

Poslední slova před smrtí: „Chtěla jsem ti to říct už dávno, ale strašně jsem se styděla… Miluji, miluji, miluji, miluji, miluji… hamburger!”

Poslední slova před smrtí: „Ale miláčku, odlož tu bouchačku, to je má sestra…”

Víš, proč smrtka nosí kosu? Protože nemá na motorovku z Mountfieldu.

Mezi teroristy: „Tak jsem to nestihl!” „Tys pustil do kalhot?” „Ne, dal jsem do obchoďáku bombu a už jsem jim nestihl vyhrožovat!”

Co mají kanibalové nalepeného na lednici? Samolebky.