Černý humor

Jede babička na kole přes koleje a vidí, že se tam něco leskne, tak se skloní a na kolejích leží pětikoruna! Babička říká: „To mám ale dneska štěstí.” A za chvíli slyší: „Tam tadam, tadam, tadam…”

Proč ve Frymburku pochovávají mrtvé na kopci? Protože tam mají hřbitov!

Je ti smutno? Nikdo tě nechce? Nikdo tě nemá rád? Nikdo tě ani nepolíbí? Nikdo tě nepohladí? Chceš pochovat? Tak nám zavolej! My tě pochováme. Tvůj pohřební ústav.

„Ničeho se nebojte,” uklidňuje popravčí odsouzeného pod šibenicí. „Potáhneme všichni přece za jeden provaz.”

„Tatí, babička mě kousla!” „Patří ti to, kolikrát ti mám říkat, že nemáš chodit k té kleci?”

Manžela na služební cestě raní mrtvice. Šéf nechce manželku ranit, a tak pošlou telegram: „Manžel lehce zraněn. Pohřeb v úterý.”

„Pravděpodobnost, že vyhraju ve sportce, je asi taková, jako kdyby do mě právě teď měl vrazit meteorit!” sdělil příteli Bořek. Byla to jeho poslední slova v životě.

Jak zemře šnek? Podívá se do zásuvky.

„Nádherný pohřeb,” pochvaluje si snacha, „ten náš stařeček se ale uměl narodit.”

V jedné vesnici poblíž Temelína: „Teda vy máte ale velkého klučinu! Už mutuje?” „Kdepak, my jsme se sem přistěhovali teprve před nedávnem.”