Černý humor

„Máme tady takovou tradici,” zasvěcuje turistu do místních zvyků kanibal, „když se jídlo nedá jíst, musí nám dát kuchař ze svého!”

Co dělat, když najdete časovanou bombu, do jejíhož výbuchu zbývá pět vteřin? Modlete se.

Slyšeli jste o tom malém, lenivém atentátníkovi? Nechtěl dělat domácí úkoly, tak vyhodil svůj dům do povětří.

Někde na Novém Zélandě: „Nesnáším chodce!” „Tak proč je žereš?”

„Dnes ukuchtím něco nového, kuře na paprice,” slavnostně oznamuje kanibalům matka. „Budu ale potřebovat, abyste zašli do města pro nějakého papriku.”

Manžel učitelky přichází do nemocnice navštívit svou ženu. „Jaká byla její poslední slova před operací?” táže se. „Umyli jste si všichni ruce?”

„Pohlaď si toho psa, Pepíčku, vždyť tě neukousne!” vzpomíná na slova svého otce vozíčkář bez dolních končetin.

„Jak se má tvůj otec?” „Můj ubohý otec zemřel při nehodě.” „To je mi moc líto, nevěděl jsem to.” „Bylo to strašné, ale jeho poslední slova patřila mně.” „A co řekl?” „Nehýbej tím žebříkem!”

Pozůstalí převlékají nebožtíka do pyžama. „Proč to děláte?” diví se hrobař. „Aby se mu dobře spalo.”

Proč kolem sebe pyroman rozlévá benzin? Protože bude jízda.