Bezdomovci a žebráci

Popeláři se snaží dostat z popelnice malého chlapce. Ten se brání: „Já tu musím zůstat, mám domácí vězení!”

Přijde starý, otrhaný, na dálku smrdící bezdomovec na policejní stanici a už předem varuje milé příslušníky: „Rejstřík mám úplně čistý, takže jakoukoli poznámku o tom, že bych snad podle názoru některého z vás neměl být čistý, budu považovat za urážku na cti, za niž vás budu žalovat!”

„Dneska budu slavit,” chlubí se jeden santusák druhému. „Vážně? A kolik ti bude?” „Ale né narozeniny… Slavnostně vyberu miliontou popelnici v životě!”

Co je vrcholem chudoby? Když je někdo tak chudý, že musí uzavřít stavební spoření, aby mohl své dcerce koupit domeček pro panenky.

„Loni jsem měl tuberu, tak jsem ležel několik týdnů,” vypráví santusák santusákovi. „A proč jsi nešel k doktorovi?” zeptal se první. „Chraň Pán Bůh,” zděsil se druhý, „to bylo to jediné, co jsem kdy v životě měl.”

Podnikatel se ptá bezdomovce: „Rád vám nějakými penězi přispěju, ale můžete mi na to vystavit fakturu?”

Přijde houmlesák do obchodu s pultovým prodejem a nonšalantně říká: „Slečno, prosím si Šató de kartón.” Prodavačka na to: „Bohužel, zahraniční značková vína nevedeme.” Houmles vyjde ven a hlásí kámošům: „Ty vole, oni nemají ani pitomý krabicový víno.”

Bezdomovec křičí za popelářským autem: „Sobci jedni – vyžrali mi všechny popelnice!”

Baví se dva bezdomovci: „Slyšels už, že má Karel ze sídliště práci?” „Nekecej, a jak se k ní dostal?” „Nasbíral tolik papíru a železného šrotu, že ho jmenovali předsedou ochránců přírody!”

Vzkaz bezdomovcům: Skládka není místo, kam složit hlavu!