Život

V ordinaci zvoní telefon: „Pane doktore, mám nemocné dítě.” „A jak je staré?” „Staré je dobře, ale dítě je už skoro modré.”

Přijde mentál do cukrárny a prodavačka se ho ptá, co si dá. A mentál na ni: „Jednu zmrzlinu, prosím.” A prodavačka na něj: „A jaká to bude?” A mentál na ni: „To je jedno, mně to stejně zase venku spadne…”

Proč jsou doktoři celí v bílém? Aby nebylo poznat, když se bojí.

Sedí dva hluchoněmí u stolu a pod nohama jim běhá kočka. Najednou jeden z nich tu kočku popadne a uškrtí. Druhý se posunkovou řečí ptá: „Proč jsi ji zabil, vždyť byla tak roztomilá.” „Strašně mňoukala!” „Jak to můžeš vědět, když jsi hluchoněmý?” „Odezíral jsem jí z úst.”

Přijde profesor do lékárny: „Máte sodnou sůl kyseliny acetylsalycilové?” „Vy myslíte asi aspirin.” „Vlastně ano, ale já si to nemohu zapamatovat!”

Psychiatr sedí u sebe v ordinaci. Pacienti nechodí, nikdo nevolá. Zkrátka nuda. V tom se otevřou dveře a do nich vleze po čtyřech muž s drátem mezi zuby, v rukou má zvláštní předměty a ještě za sebou po chodbě něco táhne. Doktor na něj: „Óóó, kdopak se nám to plazí …

„Představ si, ráno u mě byl Koudelka, ten zazobaný podnikatel, se čtyřicítkou,” oznamuje po práci manželce obvodní lékař. Žena nevěřícně koulí oči: „To snad nemůžeš myslet vážně, vždyť toho sukničkáře ještě nikdo nikdy na veřejnosti neviděl se starší než s dvacetiletou!”

„Sestři, kdy už to začne?” dožaduje se pacient na operačním lůžku. „Doktor Pitval je tu hned,” odvětí sestra. „Pane Bože,” ztuhl muž na lůžku, „on pitval a teď že jsem na řadě já?!”

Po ulici jdou chromý a koktavý a ten koktavý říká: „Ddddám ti rararadu, jak nenenebudeš kkkulhat.” „To by bylo fajn,” zaraduje se chromý. „Nnno ttak mumusíš chochodit jeddddnou nnohou po obbbrubníníku a jedddnou po cecestě.” Chromý na to: „A já ti dám radu, jak nebudeš koktat.” „Tttto by bbbylo sususuper,” …

Přijde důchodce do lékárny a ptá se: „Máte Bohužela?” „Prosím vás, o jakém léku mluvíte?” ptá se lékárnice. „Když jsem tu byl před týdnem, tak jste mi řekla, že bohužel není!”