Děti a mládí

„Dědeček říkal, že jsi takový puntičkář, že když mu vypleješ záhonek, tak tam dva roky nic neroste,” oznamuje Arnoštovi máma. „To musí být rád,” libuje si synek. Matka vypění: „Rád?! Víš, jaké divadlo mi ztropil do telefonu, ty troubo?! Dva roky mu tam neroste žádná zelenina!”

„A teď ti, synku, povím, jak dobrým žákem jsem byl,” pravil otec. „Prima, tati,” lebedí si klučina, „mám rád pohádky!”

„Chlapečku, je doma tatínek?” „Není.” „A kdy se vrátí?” „Když se prý bude dobře chovat, tak za deset let.”

Malá Kristýnka povídá odpoledne matce: „Mami, musím si jít koupit sešit.” „Opovaž se!” napomene ji maminka. „Venku leje, že by člověk psa nevyhnal. Pro sešit ti půjde táta!”

Děti na procházce v lese spatří oběšence. Všechny se s křikem rozprchnou, jen malinký Adolfek zůstane. Zamíří přímo k umrlému, chvíli si ho prohlíží a pak znechuceně povídá: „Přestaň se už konečně houpat, sobče, ta houpačka není jenom tvoje!”

„Heč, můj děda dělá papeže na Jupiteru!” vytahuje se dětem ve školce Pepíček. „No a?” mávne rukou Jáchymek. „Můj děda je ředitelem Sluneční soustavy!”

Zazvoní telefon a nějaký pán chce tatínka. „Táta není doma,” odpoví Pepíček. „Je na pracovní poradě.” „A kdy se vrátí?” „Asi tak před půlnocí ho přinesou, říkala maminka!”

„Náš Jiříček je na svůj věk velmi vyspělý,” chlubí se pyšná maminka, „chodí do dvojky a už nosí domů čtyrky!”

Pepíček oznamuje otci: „Pan učitel ti vzkazuje, že mi nemáš pomáhat s úkoly. Úplně prý stačí chyby, které nadělám sám!”

Matka povídá dceři: „Neříkej, že toho tvého Brada Pitta nemáš ani trochu ráda! Jeho plakát je celý od rtěnky!”