Děti a mládí

„No vidíš, Honzíku, jaký velký hrad jsi postavil na pískovišti! Z tebe bude asi architekt, viď?” „Kdeže architekt, hrobař! A neptejte se, co je v tom hradě!”

Maminka říká Pepíčkovi: „Když se ti tak líbí Harry Potter, nechceš být také kožním lékařem?” „Ale Harry není kožní lékař…” „Opravdu, tak proč pořád mluvíš o Bradavicích?”

Na operním představení se ptá malý Filípek dědečka: „Dědo, to je těm lidem na jevišti taková zima, že se jim tak klepe hlas?”

První den v měsíci. Maminka podá Karlovi starou stravenku a upozorňuje ho: „Dneska ti s sebou dávám odhlášený lístek, jo?” Karel si ho prohlédne a pak opáčí: „Ale vždyť není sedmého!”

„Mami,” říká večer dítě, „zatáhni už závěsy a přečti mi pohádku, chci už spát.”

„Mami, můžu jít s klukama ven?” škemrá doma Filípek. „A máš nějaké domácí úkoly?” zajímá se máma. „Jenom jeden z prsu.” „Z čehože?” „Z pracovního sešitu.”

„Maminko, neměla bys, prosím deset korun pro jednoho starého pána?” „To je od tebe hezké, že myslíš na staré lidi. A kde je ten pán?” „Stojí za rohem a prodává zmrzlinu.”

Klouček prvně vidí trolejbus a zvolá: „Podívej, babi, autobus s tykadlama!”

„Včera vyhodili kluka z náboženství,” povzdechl si roztrpčený otec, „farář jim vykládal, že Hospodin za trest nechal hada plazit po břiše a on se ho zeptal, po čem se plazil předtím!”

„Mami, spadla nám skříň.” „Pane Bože, táta o tom ví?” „Jasně, vždyť je pod ní.”