Spánek léčí, …a proto v nemocnici:

5:00 budíček
5:30 další budíček – nese se čaj
6:00 další budíček – nese se teploměr
6:30 další budíček – nese se snídaně
7:00 další budíček – šup z postele, ať primář vidí, že mám čisté prostěradlo. Že 16 hodin po operaci žlučníku bych klidně ležel na odpadcích a nijak by mně nevadili ani potkani hodující mojí podestýlku nikoho nezajímá.
8:00 už skoro usínám, tak je potřeba, aby mě zkontroloval doktor, co nastoupil na ranní směnu. Operace žlučníku asi končí v 90 % případů smrtí, že nemůže počkat na vizitu.
8:30 přemýšlím, jestli má cenu zkusit usnout nebo se radši podělám do postele, aby měl pan primář radost
9:00 konečně vizita, pak se dospím
10:00 budíček holoto, vytírá se podlaha. Přesně ta samá podlaha, co se vytírala včera večer. Možná kdyby se vytírala jen trochu pečlivěji, stačilo by to jednou denně.
11:00 „Jéé, vy jste spal? Já se jdu jen zeptat, jestli vám něco nechybí …“ Odpovídám, že k dokonalosti mi chybí už jen klíč od dveří, ale z nějakého důvodu moji odpověď nikdo nebere vážně.
12:00 Oběéééd. Super! Nic mě nedokáže vytáhnout z postele tak, jako ten stavební materiál, co dovezla firma honosně se označující za catering. Právě jsem přišel o důležitou část zažívacího traktu a k obědu jsem dostal kaši, kterou kdyby znali naši předchůdci, nepotřeboval by Karlův most rekonstrukci ještě dobrých tisíc let. A abych si pošmáknul, topila se v oleji. Sice obvykle nemám nic proti pintě kvalitního vypečeného sádla, ostatně proto taky můj žlučový zásobníček už raději spáchal sebevraždu, ale jak mám mít vůli doma dodržovat žlučníkovou dietu, když si už z nemocnice přivezu špatné návyky?
13:00 „Jéé, vy jste nejedl?“ Ačkoliv věřím v to, že evoluci, svini pomalý, bude trvat ještě tisíce let, než přizpůsobí zažívací orgány člověka nemocniční stravě, odpovídám laskavě, že jsem ochutnal a bylo to tak vynikající, že si na to nechci zvykat, protože doma by mi to chybělo a určitě bych si způsobil zánět slepáku, abych se mohl zase tak dobře najíst.
14:00 První návštěva pro spolubydlícího
14:30 Všichni společně volají babičce, která kvůli stáří nemohla přijet a evidentně už i hovno slyší.
15:00 Svačina. A hele, puding! Zatím určitě nejlepší jídlo dne. Kdyby z něho šla vyndat lžička, určitě bych ho ochutnal. Ale voní hezky.
15:30 Další návštěva pro spolubydlícího
16:00 Návštěva pro mě
17:00 Další opozdilci na návštěvě
17:30 „Nese se večeře! Výborný kyselý chléb a máslíčko“ Už je to jasný, chtěj mě zabít. Přemýšlím, jestli jim připomenout, že ty tři díry v břiše neznamenají, že jsem si nechal udělat obřízku.
18:00 Vytírá se podlaha. Je to velice krátká, za to ale hodně hlučná epizoda.
18:30 Konečně dorazil objednaný čaj, který měl podle posledních informací z před hodiny dorazit „hned“.
19:30 Oči mi padají, půjde se spát.
20:00 Měření teploty. Přemýšlím, že bych někomu nejraději narval do zádi celou meteostanici, ale asi bych nebyl první.
20:30 Dědek vedle nabyl dojmu, že mám zájem rozebírat s ním scénář Ordinace v růžové zahradě. Jediné, co bych rád rozebral, je dědek. Tím, jak jsem se k němu otočil zády, jsem mu asi nechtěně potvrdil můj zájem, tak si s mojí zadní částí vesele povídá dál.
21:30 Dědek jak mávnutím kouzelného proutku usíná se závěrečnýma titulkama. Jde se spát.
22:00 Sestra si nás od dveří kontroluje, jestli spíme. Asi si nebyla úplně jistá, tak pro jistotu práskla dveřma. Dědek udělal jen „eeee chrrrrr“, za to já bych teď ocenil tu výměnu prostěradla, kterou jsem ráno pohrdal.
22:30 Dědek chrápe tak, že z vedlejší budovy odpadává izolace. Zkusil jsem po něm hodit bažanta, ale kapalina v něm na poslední chvíli nečekaně vychýlila jeho přesně vyměřenou trajektorii. Jsem bez munice jak Rus u Stalingradu. Kdybych nebyl po tom celodenním maratonu tak unavený, načůral bych mu do kapačky.
23:30 Asi jsem si zvykl na dělostřelectvo, jehož batalion zakempil na druhé posteli, protože i přes vytrvalou ofenzívu pomalu usínám.
0:00 Dědek rozsvítil, relé v nemocničních světlech nepochopitelně dělají takový kravál, že není možné to rozsvícení přeslechnout ani na rozjeté techno párty. Chce vylít bažanta, i když v něm má hovno. Teda „nic“, aby snad nedošlo k mýlce. Zase takovej borec, aby nasral do bažanta, teda fakt není.
1:30 Dědkův bažant má asi problémy s prostatou, protože dědek opět rozsvítil a chce vylít bažanta, kde skoro nic není. To už ho sestřičky sjedou, že mě nenechá spát a ať příště zavolá až ho naplní. Ještě že alespoň ony měly rozum a svůj šepot ztišily pod úroveň hluku startujícího Concordu.
2:00 Dědek chrápe.
3:00 Plomby už mám úplně vydřený, jak skřípu zubama.
4:00 Usínám. Zdá se mi o řízku. Utíká přede mnou. Ale než zdolá val z bramborového salátu, je můj. Už se blíží k mé puse, kdežto v tom …
5:00 „Vstávejte vy lenoši, přece nám tu neprospíte celý den!“ Kdo se sakra v 5 ráno prosil o veselou sestřičku?
Ten spánek fakt bodl. Úplně cítím, jak se mé břicho přes noc krásně zahojilo. I kdybych si musel na pokoj objednat rikšu, dnes jedu domů. Zachráním tím život jednomu starci, co zrovna čte napínavé slevy v letáku Kauflandu. Ještě že mě nikdy nečeká pobyt na šestinedělí. To bych asi kojil kefír.