Záliv

V malém přímořském městečku je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příštím shromáždění vyhlásí: „Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu.“
Tato konvence se ujala a páter měl ulehčenu práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastoupil nový. Po několika dnech navštíví nový páter policejní stanici.
„Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé,“ říká policistovi. Ten se pobaveně usměje a doporučí páterovi, aby zašel za policejním ředitelem.
Policejnímu řediteli páterova nevědomost také přijde k smíchu a pošle jej za starostou.
Páter jde za starostou: „Měli byste něco udělat s bezpečností kolem zálivu, neustále tam lidé padají,“ stěžuje si. Starosta se směje, až se za břicho popadá.
Páter už se rozčílí: „No to není žádná legrace! Zrovna Vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!“