Život

Host v ústavu pro tělesně postižené: „Líbí se mi váš smysl pro humor.” „A kdo by se nesmál, když mám dvě bránice?”

U lékaře: „Je mi líto, pane Vaněk, nedá se nic dělat, tu nohu vám musíme amputovat.” „Díky Bohu, já už jsem si myslel, že mi zakážete pít!”

Z pohlednice propuštěného pacienta: „Srdečně pozdravuji pana primáře a ostatní blázny.”

Jeden hluchoněmý pán si přečetl v novinách inzerát: „Naučíme hluchoněmé mluvit. Třítýdenní kurz, garantujeme výsledky.” Ačkoliv se mu to zdálo podezřelé, rozhodl se, že pokusí své štěstí. Dostavil se na určené místo, zaplatil a byl uveden k pánovi v bílém plášti. Ten mu s úsměvem potřásl rukou a znakovou řečí …

Doktor se ptá pacienta: „Kouříte?” „Ne.” „Pijete?” „Ne.” „Máte alespoň nějakou vášeň?” „Nooo, hraju občas pexeso.” „Tak přestaňte hrát pexeso.”

Z operačního sálu vyjde unavený doktor, na lavičce ho čeká zkroušený mladý muž. „Pane, vaši ženu se nám podařilo stabilizovat. Bohužel, upadla do kómatu a v takových případech je prognóza i na několik desítek roků. Manželce budete muset třikrát denně podávat umělou výživu hadičkou, vždy po pár hodinách ji musíte …

„Pane doktore, poraďte mi co s manželem, je strašně nedoslýchavý,” stěžuje si v ordinaci paní Smotlachová. „Vždycky, když mu řeknu, že bych jako žena v domácnosti měla mít taky nějaké své kapesné, podá mi kapesník!”

Pacient přijde k panu doktorovi a povídá: „Pane doktore, pokaždé když se napiju čaje, tak mě píchá v puse.” Doktor: „A než se napijete, vyndáte si tu lžičku z hrnku?”

Přijde paní k zubaři. „Nebojte se, paní, bude venku dřív, než řeknete švec.” „To mi říkejte, zrovna jako s manželem doma!”

„Předepíšu vám tebletky.” „Nevezmu si je.” „Proč, máte alergii?” „Ne, ale příliš brzy by mi skončila nechopenka.”