Kněz a jeptiška

Pohledný kněz a mladá jeptiška cestují, když se jim porouchá auto…
… a jsou nuceni přenocovat v motelu, kde zbývá jen jeden pokoj.
Kněz jako gentleman prohlásil: “Vzhledem k okolnostem se o pokoj prostě podělíme. Já budu spát na podlaze, ty si můžeš vzít postel. Jsem si jistý, že Bůh to pochopí.”
Jeptiška souhlasí a zhasnou světla, aby se vyspali.
V polovině noci se jeptiška, která měla na kněze vždycky zálusk, rozněžní a najednou dostane nápad.
“Otče, je hrozná zima. Mohl byste mi pomoci? Bůh to jistě pochopí…”
Když to kněz uslyší, vstane z podlahy, vezme deku a podá jí ji.
Podrážděná, ale odhodlaná uspět, to po několika minutách zkouší znovu.
“Otče, je mi pořád zima! Mohl byste mi prosím pomoci? Jsem si jistá, že Bůh to pochopí…”
Kněz tedy vstane, vezme deku, podá jí ji a znovu si lehne na zem.
To už je jeptiška natolik naštvaná, že odhodí opatrnost. Posadí se na posteli a zaujme svůdnou pózu, načež řekne:
“Otče! Je mi pořád zima a žádná přikrývka nepomůže! Pro dnešek se ke mně chovejte, jako bych byla vaše žena. Jsem si jistá, že Bůh to pochopí…”
Kněz se pomalu posadí z místa, kde leží, a zhluboka dýchá, když zvažuje toto těžké rozhodnutí.
“Chovat se k tobě jako manžel ke své ženě, říkáš?”
Jeptiška pomalu přikývne a mrkne.
Pak se rozhodne a řekne:
“SPRÁVNĚ! JDI SI PRO SVOU VLASTNÍ DEKU, JÁ JDU SPÁT!”