Žid katolíkem?

Rozhodl se jednou Kohn, že vstoupí do katolické církve.
Ovšem, „než někam vlezu, zjistím si, kam lezu“, a tak si zašel do kostela na mši.
Druhý den ho potká Roubíček a povídá:
„Tak co, Kohn, jaká byla ta mše?“
„Nu“, povídá Kohn, „barák mají pěknej. To se jim musí nechat. Velkej barák, cihlovej a kamennej, s věžema, nahoře nějaký ornamenty na těch věžích. Tak jsem tam vlez. Podlahy taky dlážděný, žádná hlína nebo prkna, nádherný barevně inkrustovaný okna, sametový závěsy, no, na první pohled přepych. Tak jsem si sed.
A to jim musím říct, sezení není pohodlný. Takže s tím přepychem … no, nechme toho.
A najednou tam vleze takovej nějakej chlapík v takový divný róbě, hadry až na zem, nejspíš nějakej hippie, jen ty kytky ve vlasech mu chyběly, a za ním jde takovej další a ten nese přes ruce takovou divnou věc, no, já bych řekl, že to byla šábesdeka. ale pěkná věcička, určitě handarbeit, zlatem vyšívaný, moc pěkný. A ten chlap přijde dopředu, zamává tou šábesdekou na lidí a pak odejde. I s tou šábesdekou.
No, von ji ukrad. Ten první, ten, co vypadá jako hippie, chodí doleva, chodí doprava, chodí dozadu, chodí dopředu, otevírá skříňky, zavírá skříňky, mává přitom furt rukama a pořád při tom něco říká, snad i zpívá, i když kantor z maislovky to umí lip. No, von hledá tu šábesdeku. A nemůže ji najít. Pochopitelně. Tak jde až k lidem, dává jim do huby nějaký žrádlo, je to jako maces, ale maces to není, a ještě jim to dává zapít vínem … vínem! VÍNEM! Chápou to, chlast v domě Páně? …
No, von mezi těma lidma hledá tu šábesdeku. A pořád ji nemůže najít. Tak zavolá dalšího a ten jde vybírat mezi lidma peníze. No, tohle nakonec chápu. Musí přece koupit novou šábesdeku. Byl by mešugener, kdyby to platil ze svýho. I kdyby to byla úplná mecíje, to by se nedoplatil, kdyby tyhle věci platil furt z vlastní kapsy. Tak dobře. Ten chlap vybere ty peníze, vypadne, a v tu chvíli se vrátí ten s tou šábesdekou.
A myslej, že těm lidem ty prachy vrátili? NE! Tak tomuhle já říkám ŽIDÁRNA!“