Záhada

Muž jel autem, které se mu porouchalo zrovna blízko kláštera. Zaklepal tam tedy vrata. Otevřel mu starý mnich. Muž mu vysvětlil, co se mu stalo a požádal o nocleh. Mnich ho milostivě uvedl do kláštera, hojně ho pohostil a dokonce mu opravil i to auto. Když se muž pokoušel usnout, zaslechl podivný zvuk. Ráno se mnicha na tento zvuk ptal, ale ten jen řekl: „“To ti nemohu prozradit. Nejsi mnich.““ Muž byl sice zklamaný, ale poděkoval a šel svou cestou.
Po několika letech se tomu muži porouchalo auto před tím samým klášterem. Mnichové ho uvítali, pohostili a dokonce opravili auto. V noci uslyšel ten samý podivný zvuk, který už slyšel tenkrát před lety. Ráno se ptal, co to bylo za zvuk, ale mnichové odpověděli: „“To ti nemůžeme prozradit. Nejsi mnich.““ „“Dobrá, dobrá. Umírám zvědavostí. Jak se tedy stanu mnichem?““ „“Musíš procestovat svět a pak nám říct, kolik je na světě stébel trávy a kolik zrnek písku. Když to zjistíš, staneš se mnichem.““
Muž se vydal splnit tento úkol. Vrátil se za čtyřicet pět let a v klášteru oznamoval: „“Procestoval jsem svět a zjistil jsem, na co jste se ptali. Na světe je 145 236 284 232 stébel trávy a 231 281 219 999 129 382 zrnek písku.““ Mnichové odpověděli: „“Blahopřejeme. Teď je z tebe mnich. Nyní ti ukážeme cestu k tomu zvuku.““ Přivedli ho k dřevěným dveřím a hlavní mnich řekl: „“Ten zvuk je za těmito dveřmi““ Muž vzal za kliku, ale dveře byly zamčené. Řekl tedy: „“Mohu dostat klíč?““ Mniši mu dali klíč a on odemknul dveře. Za dřevěnými dveřmi však byly ještě jedny – kamenné. Požádal o klíč k těmto kamenným dveřím. Mniši mu jej dali, on je odemknul a našel dveře vyrobené z rubínu. Požádal mnichy o klíč a když mu jej poskytli, našel další dveře ze safíru. Tak to pokračovalo přes smaragdové dveře, stříbrné dveře, topasové dveře a ametystové dveře. Konečně mniši řekli: „“Tak toto je poslední klíč k posledním dveřím.““ Muž si oddychl, odemknul dveře, vzal za kliku a za těmito dveřmi celý ohromený našel příčinu toho divného zvuku. Ale tobě nemůžu říct, protože nejsi mnich.