Živá socha

Ženská měla v posteli milence, když vtom slyší, jak na příjezdové cestě chrastí štěrk pod koly manželova automobilu. Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení – postavila chlapa do kouta, řekla mu, aby se ani nehnul, namazala ho dětským olejem a posypala alabastrovým práškem. Když se manžel podivoval, co to je, povídá mu: „Drahý, to je socha. Stejnou si koupili Pelcovi naproti přes ulici a mně se tak líbíla, že jsem si řekla, že si ji koupíme taky.”
Tím debata skončila a o soše už nepadlo jediné slovo, ani když šli večer spát. Ale chvilku po tom, co manželka usnula, se chlápek zvednul, odešel do kuchyně a vrátil se se sendvičem a sklenicí mléka. Pak se otočil k soše a říká: „Tu máte, vemte si. Já tuhle stál u Pelců tři dny v pozoru jako idiot a nedali mi ani sklenici vody!”