Trojitá smrt

Přijdou takhle tři zdrchaný chlápci do nebe, zastavěj se před svatým Petrem, ten na ně koukne a ptá se, proč jsou tak smutný a jak že to vlastně umřeli.
První vzdychne a vypráví: „Fakt blbá smrt… přijdu takhle ze služebky domů a vidim – cizí mužský boty, cizí sako… no tak vlítnu do ložnice, tam moje stará, nahá, schovaná pod peřinou, no zkrátka jasná situace. Tak jako šílenej prohledám celej byt, ale ten šmejd nikde! No tak si jdu rezignovaně dát cígo na balkon a von vám tam visí za rantlik! Tak vezmu kladívko, majznu ho přes prsty, von letí dolů, ale sviňák měl kliku, páč dole byli stěhováci a on jim spad přímo do křesla, co měli na korbě. No tak popadnu ledničku a chci ho dorazit – no jo, ale ta lednička je těžká jak sviň, strhne mě s sebou… a tak jsem tady.”
Druhej vypráví: „Já bydlim v pátym patře, zalejvám takhle kytky na balkoně, trochu mi ukápne, já uklouznu po tý vodě a letim… ale mam štěstí, zachytnu se o patro níž u sousedů, držim se zuby nehty, volám o pomoc a opravdu – jde soused! Ale co se nestane, on se snad zbláznil, začal mě mlátit kladívkem do prstů! Bolest jak prase, no tak padám dolů, myslím, že je se mnou amen, ale měl jsem kliku, dole byly stěhováci, a já spad rovnou do měkkýho křesla. Už jsem chtěl Bohu poděkovat, kouknu k nebi a letí na mě lednička. No a tak jsem tady.”
A třetí povídá: „Tak jsem byl jednou u milenky na záletech, vtom slyšim ve dveřích klíč, tak jsem se rychle schoval do ledničky…”