Šla jsem jednou ulicí, když mě…

Šla jsem jednou ulicí, když mě oslovila obzvláště špinavá a zanedbaná bezdomovkyně, která mě požádala o pár korun na večeři. Vyndala jsem svou peněženku, vytáhla dvě stovky a zeptala se: „Když vám dám ty peníze, nekoupíte si za ně víno místo večeře?”
„Ne, přestala jsem pít již před lety,” řekla mi bezdomovkyně.
„Nepoužijete je na nákupy, místo abyste si opatřila jídlo?” zeptala jsem se.
„Ne, neztrácím čas nakupováním,” odpověděla bezdomovkyně, „potřebuji veškerý svůj čas na to, abych zůstala naživu.”
„Nepoužijete je v kadeřnictví místo zakoupení potravin?” zeptala jsem se.
„Jste blázen?!” odpověděla bezdomovkyně. „Moje vlasy nejsou upraveny již léta.”
„Dobře,” řekla jsem, „nedám vám ty peníze, místo toho vás s manželem vezmeme dnes na večeři.”
Bezdomovkyně byla v šoku: „Nebude se váš manžel zlobit? Já vím, že jsem špinavá a asi pěkně odporně zapáchám.”
Řekla jsem: „To je v pořádku. Je důležité, aby viděl, jak vypadá žena poté, co se vzdá nakupování, kadeřníka a vína.”