Sedí děda v hospodě, už dost opilý, kouká na hodinky a zjistí, že už měl být dávno doma. Tak se zkouší zvednout ze židle, ale nějak mu to nejde. Tak si dá kafe a zase se zkusí zvednout. Zase mu to ale nejde. Tuto proceduru opakuje asi desetkrát, až si řekne: „No nic, babka bude bláznit, musím se domů nějak doplazit.”
A tak se připlazí domů, potichu se převleče a vleze do postele. Ráno mu bába říká: „Teda dědku, tys musel být včera pěkně navalenej.”
Děda se diví: „A jak to víš, vždyť jsem se snažil být tak potichu.”
Bába mu na to odpoví: „To jsi teda byl, já jsem tě neslyšela, ale ráno volal hospodský, že sis tam zapomněl invalidní vozík!”
Přečtěte si také
Jako myška
Včera jsem se svými kamarádkami vyrazila na večírek. Manželovi jsem řekla, že se vrátím o …