Jeden čas nám na gymnázium chodily biologii suplovat praktikantky. Tak jednou jedna vešla do třídy a donesla písemky, které jsme psali minulou hodinu. Když jsem viděl, že je pokládá na stůl bez zjevného úmyslu ukázat nám je, ozval jsem se, nevědíc co říkám: „Paní profesorko, nerozdáme si to?”
Chvíle mrazivého ticha. Pokusil jsem se zachránit, co se dá: „Teda… ty písemky!”
Co vám mám povídat, větší průser si ani nedovedete představit.
Přečtěte si také
Kouzelná lampa
Uspěšný podnikatel prohání po krajině svůj nový džíp a najednou zahlédne klasického bezdomovce. Ten si …