Bylo nebylo, Slovák Jožo dostal práci jako řidič autobusu. Pouštěl lidi dovnitř, vydával jim lístky, pouštěl je ven, když chtěli, mezi tím řídil. Jednou nastoupil Rom a protože měl Jožo s autobusem zpoždění, rozjel se a chtěl Romovi vydat lístek za jízdy. Ovšem Rom neměl peníze. Jožo se na něj podíval a řekl: „Pozeraj, ty chumaj, nemožem tuná mať ludí bez lístka“, otevřel dveře a Roma vyhodil. Bohužel Jožo zrovna předjížděl kamion a Rom pod ním skončil.
Joža zatkli a odsoudili k smrti na elektrickém křesle. Nabídli mu poslední večeři, řekl si o banán. Snědl ho a bachař Joža doprovodil k elektrickému křeslu. Posadil ho na křeslo, kat drapl za vypínač – nic. Vztekle to zkusil znova – zase nic. No co mohli dělat, poprava byla vykonána, Joža museli pustit.
A co se nestalo, Jožo dostal práci u jiné autobusové společnosti. Opět jako řidič. Pouštěl lidi dovnitř, vydával jim lístky, pouštěl je ven, když chtěli, mezi tím řídil. Jednou nastoupil malý chlapeček a protože měl Jožo s autobusem zpoždění, rozjel se a chtěl klukovi vydat lístek za jízdy. Ovšem kluk neměl peníze. Jožo se na něj podíval a řekl: „Pozeraj, ty chumaj, nemožem tuná mať ludí bez lístka“, otevřel dveře a kluka vyhodil. Bohužel Jožo zrovna předjížděl jiný autobus a chudák kluk pod ním skončil.
Joža zatkli a odsoudili k smrti na elektrickém křesle. Nabídli mu poslední večeři, řekl si o banán. Snědl ho a bachař Joža doprovodil k elektrickému křeslu. Ovšem teď už si dali pozor a důkladně Jožovi umyli ruce, aby mu na nich nezůstal „banánový sliz“ a také Joža ostříhali. Posadili ho na křeslo, kat drapl za vypínač – nic. Vztekle to zkusil znova – zase nic. No co mohli dělat, poprava byla vykonána, Joža museli pustit.
A co se nestalo, Jožo dostal práci u jiné autobusové společnosti. Opět jako řidič. Pouštěl lidi dovnitř, vydával jim lístky, pouštěl je ven, když chtěli, mezi tím řídil. Jednou nastoupil rabín a protože měl Jožo s autobusem zpoždění, rozjel se a chtěl rabínovi vydat lístek za jízdy. Ovšem rabi si zapomněl peněženku. Jožo se na něj podíval a řekl: „Pozeraj, ty chumaj, nemožem tuná mať ludí bez lístka“, otevřel dveře a rabína vyhodil. Bohužel Jožo zrovna předjížděl liazku s pískem a rabín pod ní skončil.
Joža zatkli a odsoudili k smrti na elektrickém křesle. Nabídli mu poslední večeři, řekl si o banán. Snědl ho a bachař Joža doprovodil k elektrickému křeslu. Ovšem teď už si dali pozor a důkladně Jožovi umyli ruce, aby mu na nich nezůstal „banánový sliz“ a také Joža ostříhali. Krom toho mu také oholili celé tělo, na křeslo dali hromadu železných špon a takto vylepšené ho vyzkoušeli na pár dalších vězních. Fungovalo perfektně. Posadili Joža na křeslo, kat drapl za vypínač – nic. Vztekle to zkusil znova – zase nic. No co mohli dělat, poprava byla vykonána, Joža museli pustit. Ovšem kat už byl nasrán na nejvyšší míru, že už se to potřetí nepovedlo a zařval na Joža: „Jak to sakra děláš, žes už potřetí přežil?“ Jožo se podrbal na hlavě a odvětil: „A čo ja viem…“, kat ještě vztekleji zařval: „Maj s tím co dělat ty banány, co je furt žereš nebo co?“ – „Ale čo s banánmi, mi prosto chutia, iný dóvod to nemá“, tak kat zařval: „Tak jak to kurva děláš?“ Jožo se zamyslel a pak pokrčil rameny: „A čo ja viem. Možno to je preto, že som zlý vodič.“