Kukačkové hodiny

Včera jsem se svými kamarádkami vyrazila na večírek. Manželovi jsem
řekla, že se vrátím o půlnoci. „Slibuji ti, miláčku, že se nevrátím
ani o minutu později!“ prohlásila jsem a vyrazila. Ale večírek byl
fantastický. Drinky, tanečky,znovu drinky a znovu tanečky, ještě víc
drinků… bylo to tak skvělé, že jsem zapomněla na čas!!! Když jsem se
vrátila domů, byly tři hodiny v noci.
Vcházím do bytu, jako myška otvírám dveře a vtom slyším tu zatracenou
kukačku v hodinách, jak kuká třikrát! Když jsem si uvědomila, že manžel
se při tom kukání může probudit, zakukala jsem sama ještě devětkrát…
Byla jsem na sebe velice pyšná a spokojená, že i když jsem ožralá jak
dělo, dostala jsem takový dobrý nápad – podařilo se mi vyhnout
nepříjemnosti s manželem…!!! Rychle jsem si lehla a usínala s
myšlenkou na to, jak jsem inteligentní.
Ráno, během snídaně, se manžel zeptal, kdy jsem se vrátila z večírku. A
tak říkám, že přesně o půlnoci, jak jsem slíbila. Nic neříkal a ani
nevypadal, že by měl nějaké podezření. „To je skvělé, jsem
zachráněná..!“ pomyslela jsem si a otřela pot z čela. Manžel se
na mě po chvíli vážně podíval a povídá:
„Víš, musíme vyměnit ty naše kukačkové hodiny.“ Zbledla jsem strachy a
ptám se pokorně: „Aaano? A proč, miláčku? A on na to: „Víš, dneska v
noci kukačka zakukala třikrát, potom – nevím, jak to udělala- vykřikla Ó
bože!, znovu zakukala čtyřikrát, vyzvracela se v předsíni, zakukala ještě
třikrát a upadla smíchem na podlahu. Kuknula ještě jednou, šlápla na
kočku a převrátila stolek v obýváku. Potom se svalila vedle mě, a
zatímco kukala naposledy, hlasitě si uprdla. Pak začala chrápat.