Život

„Pane doktore,” táže se babička, „kolik vám dlužím za to, že jste vyléčil mou nahluchlost?” „Tisíc korun,” odpoví specialista. „Kolik jste říkal?” natahuje ucho stařenka. „Dva tisíce?” „Ne,” říká lékař, „tři tisíce!”

Psychiatr se ptá alkoholika: „Kouříte?” „Ano,” řekl pacient, nabídl lékaři cigaretu a ten ji s potěšením přijal. Chvíli pak spokojeně kouřili. „Pijete?” zeptal se psychiatr po chvíli. „Ano,” pravil pacient, „lahvinku jsem ale bohužel nechal doma.”

„Jsem dvojitý král!” chlubí se blázen doktorovi. „Jakto, dvojitý?” „Mám totiž na hlavě dvoukačku – a králové nosí jen korunu.”

Koukají dva blázni mříží na ulici před ústavem. „Koukej,” povídá jeden, „tamhle na rohu stavějí novou benzínovou pumpu!” „Člověče,” na to druhý, „to mi vždycky nejde do hlavy, jak oni vždycky přesně vědí, že zrovna tam na tom místě najdou naftu.”

„Pane doktore,” povídá puberťák, „posílá mě za váma máma, že mi nějak přeskakuje hlas.” „Nech ho přeskakovat, hochu,” radí doktůrek. „Třeba se s tím jednou dostaneš na olympiádu.”

Říká lékař pacientce: „Musím vám říci pravdu, bohužel, váš manžel má před sebou už jen několik dní!” „Nevadí, pane doktore. Když jsem to s ním vydržela tolik let, tak to těch pár dní už nějak doklepu!”

Ve větě nastydla na mezi se skrývá příčina potíží i diagnóza.

Pacient: „Pane doktore, slyšel jsem, že léčíte bez poplatků?” Doktor: „Problémy se sluchem léčí ve vedlejším oddělení.”

„A co vaše paměť,” ptá se lékař pacienta, „zlepšuje se?” „Zlepšuje, zlepšuje. A kdo jste, že vás to tak zajímá?”

Telefon: „Haló – to je ARO?” „Ano.” „Přivezli k vám Nováka?” „Ano.” „Žije?” „Ještě ne.”