Jídlo, pití a neřesti

Přijde opilec do zpovědnice, sedne si a nic neříká. Farář vedle ztratí trpělivost a lehce zakašle. Nic. Trochu víc zakašle. Zase nic. Začne tedy ťukat na stěnu, aby už se konečně hříšník projevil a něco řekl. Z druhé strany se ozve: „Ťukáš zbytečně, tady taky není hajzlpapír!”

Ptají se pivaře kamarádi: „Proč zavíráš oči, když piješ?” „Slíbil jsem ženě, že se na chlast už ani nepodívám!”

„Nemáte tady rámečky?” volá na číšníka nespokojený host. „Když koukám na ty ceny, tak kdybych si tu něco koupil, musel bych si to zasklít!”

„Pane vrchní, měl bych dotaz. Co je to to tajemství šéfkuchaře?” „To vám bohužel nemůžu prozradit. Ale pokud byste chtěl ochutnat, počkejte si po zavíračce u zadního vchodu.”

Výmluva špekaté matrony: „Sto třicet kilogramů nemám proto, že jsem tlustá, ale proto, že mám srdce z kamene!”

„Už mám přes padesát podpisů té nové missky,” chlubí se známé kuchařka. „Proboha, tolik?” „A mohlo jich být ještě víc, kdyby si ta holka občas nezapomněla podepsat stravenky.”

Ano, jsem tlustá. Protože nejsem líná se pořádně nažrat.

Chlápek se vrací domů totálně nametený a žena mu nadává: „Denně se vracíš domů ožralej!” „Vidíš, jak jsi ke mně nespravedlivá, nikdy jsi mě nepochválila, že odcházím střízlivej!”

„Jo, chtěl jsem tatarskej biftek,” potvrzuje vrchnímu rozlícený host, „ale tatarskej biftek, ne biftek s tatarkou!”

„Pane vrchní, ta sekaná smrdí!” „Okamžik prosím, já otevřu okno.”