Jídlo, pití a neřesti

V hospodě: „Bijete nebo pijete?” „Obojí!”

Co je to restaurace? Gastronomické zařízení s astronomickými cenami.

„Představ si, včera jsem viděl o půlnoci souseda, jak se vrací z hospody úplně sťatej.” „A co dál?” „No, zaťukal na dveře a sotva mu žena otevřela, spustil na ni, kde se tak dlouho courala, že se o ni celou dobu strašně bál!”

„To rybí filé, co jsem si obědnal, je nějaké špatné,” stěžuje si vrchnímu host. „Ale mi žádné rybí filé na jídelníčku nemáme!” namítne vrchní. „A co je tedy to ryb. filé?” oponuje zákazník. „Jo tohle,” usměje se vrchní, „to znamená ryběnčí filé!”

„Proč pijete?” „Protože trpím.” „Jak?” „Špatně chodím.” „A proč?” „Protože mám plochý nohy a země je kulatá.”

Změna jídelníčku – místo knedlo vepřo zelo to v jídelně zelo prázdnotou.

Postávají dva ožralové na střeše mrakodrapu a jeden říká: „Podívej, jak jsme vysoko. Teď když skočím dolů, nic se mi nestane, protože je to takový tlak, že mě to vynese.” Druhý chlap na něj nevěřícně zírá, a tak se první naštve a opravdu skočí. Ten, co zůstal nahoře, kouká, kouká …

Chlápek přijde do baru a v ruce drží malou želvu. Ta je šíleně potlučená. Jedno oko má namodralé, dvě nohy zafačované a celý krunýř omotaný lepicí páskou. Hospodský se chlápka ptá, co s tou želvou je. „Nic. Tahle želva je akorát hrozně rychlá. Schválně, dáme závod o stovku, váš pes …

V hospodě: „Neznáš nějakého Kubu?” „A proč?” „No, chtěl bych sehnat pravé kubánské doutníky.”

Pan Kalianko si ve čtvrtek večer jen tak v pantoflích skočí se džbánkem pro pivo. Vrátí se v pátek, postaví džbán a povídá: „To jsou, holka, všude hrozný fronty…”