Mladičká novicka přijde do kláštera a matka představená ji provádí, vše ji ukazuje a vysvětluje, především v návaznosti na pevný denní řád:
„Vstáváme s ranním kuropěním a uklekáme k modlitbám.“
Novicka jen tak mimochodem utrousí: „Špica.“
„Snídáme vždy společně hodinu po rozednění, již umyté a ustrojené k denním povinnostem.“
„Špica.“
Matka představená už byla lehce podrážděná, přesto to ve své otázce nedala znát: „A umíte, dcero, i nějaké jiné, slovo, než je ´špica´?“
Novicka přestala žvýkat žvejdu a téměř okamžitě řekla: „Jo, třebas: ´soulož´…“
Matka představená je trošku zmatená, a ptá se novicky: „A co to je?“
„Špica…“