Úschova peněz

Přijede varšavský rabín do Prahy a navštíví pražského rabína, že jede zrovna do Izraele, ale že má u sebe pět tisíc dolarů, cesta dlouhá a nebezpečná, jestli by si je tady jako nemohl nějak uložit, že je vyzvedne, až pojede zpátky. Pražský rabín, že teda jo, ale že musí svolat celou radu kvůli svědectví, aby bylo všechno košer. Když se všichni sejdou, povídá: „Tohle je Izák, varšavský rabín, náš kamarád, tak tenhle Izák si tady dává do naší pokladny pět tisíc dolarů, vyzvedne je, až pojede zpátky, všichni tomu rozumí?”
Všichni kývají, vítají se s Izákem, radují se ze setkání.
Uběhne několik týdnů a Izák se vrací. Samozřejmě přes Prahu. A hned za rabínem, jako že si jde pro ty peníze.
„Pro jaké peníze?” ptá se pražský rabín.
„No přece pro těch pět tisíc dolarů, celá rada viděla, jak jich dali do kasy!”
„No pomalu, pomalu, to by mohl říct každej, svoláme teda tu radu.”
Rada se sejde a pražský rabín hned: „Znáte tady Izáka?”
Nikdo ho nezná.
„Tady Izák tvrdí, že si tu uložil pět tisíc dolarů!?”
Nikdo tomu nevěří, kroutí hlavama, jaká to nestydatost. Nikdy ho ani neviděli, natož aby brali nějaké peníze do úschovy.
„Tak dobrá, děkuju, můžete jít.”
Když jsou všichni pryč, popadne pražský rabín toho varšavského a zavede ho k pokladně. Otevře ji, vyndá a podá mu pět tisíc dolarů.
„Tady mají ty svý peníze. To já jen, aby viděli, s jakým materiálem tady musím pracovat.”