Zločiny

U soudu: „Pane předsedo, cítím k odpůrci nepřekonatelný odpor od té doby, co smrdí stokorunou.”

Povídá Markéta svému chlapci, který je policajtem: „Nenuť mě, abych hrála basketbal závodně, nemám na to nadání.” „Máš asi pravdu, a co kdybys to zkusila s košíkovou?”

„Jak se to mohlo stát?” hřímá náčelník. „Taková ostuda! Převrátit při jízdě auto s provinilci.” „To není moje vina,” hájí se řidič zeleného antonu. „Oni si tam špatně sedli, na jedné straně bylo pět těžkých zločinců a na druhé straně pět lehkých holek.”

Ze soudních spisů: „Znali jsme se v lázních už dlouho, aspoň týden, tak jsem myslel, že jí nemá co tykat a říkat Martičko. Že je to manžel, jsem nevěděl.”

Ze soudních spisů: „Znali jsme se v lázních už dlouho, aspoň týden, tak jsem myslel, že jí nemá co tykat a říkat Martičko. Že je to manžel, jsem nevěděl.”

Proč mají policajti houkačku? Přece, aby včas upozornili zloděje.

Proč policisté fasují v zimě služební čepice? Aby nebylo mozkožroutům zima.

Policista zastaví vůz při preventivní kontrole a spráskne ruce: „Pane řidiči, vždyť vy nemáte ruce!” Bezruký se usměje: „Nebojte, pane policajt, já jsem si odmontoval ruční brzdu.”

Prohlásila na adresu obžalovaného jeho expřítelkyně, osminásobná matka: „Že zatlouká? To mě nepřekvapuje. Nikdy se neuměl přiznat!”

Jde policajt po chodníku a na něm leží opilec. Ten se probere a povídá: „Hele, já ti řeknu bezvadnej vtip o policajtech, jo?” „Ale já jsem policista!” „To nevadí, já budu mluvit pomalu.”