Zločiny

„To bys nevěřila, jak lidé lžou, když říkají policistům chlupatý,” stěžuje si policajtovi manželka. „Ten můj na sobě nemá ani chloupek, i tu hlavu má jak nějakej starej vopelichanej dědek!”

„Představ si, že dnes v noci vykradli autobazar!” „A co noční strážný?” „Toho tam nechali!”

„Ten mafián mě teda zklamal.” „Jak to? Nepřipadal ti dost drsný?” „Tak drsnej byl, ale rozhodně nebyl boss – měl na nohou úplně normálně boty!”

Zaučující policista představuje nováčkovi náčelníka: „Tak tohle je náš náčelník.” „Cože? Myslel jsem, že jako náčelník musí mít na hlavě péra…”

Ze soudních spisů: „V bytě se zřejmě dlouho neuklízelo, všude byla vrstva prachu a špíny a na skříni morče.”

„V té rvačce mi zalehli uši,” stěžuje si v cele jeden zadržený výtržník. „To tam byl takový řev?” diví se jiný. „Ale ne,” povídá ten první, „lehli si na mě nějací dva drobečkové!”

Podezřelý vyšetřovateli: „Jsem nevinen!” Vyšetřovatel: „To říkají všichni!” Podezřelý: „Tak vidíte, že mám pravdu!”

Do cely odsouzence na smrt přichází ředitel věznice. „Poslyšte,” osloví vězně, „víte, co vás čeká. Dříve, než vás zítra ráno posadí do elektrického křesla, zeptají se vás na poslední přání.” „No a?” nechápe delikvent. „Co by vám to udělalo, příteli, kdybyste požádal, aby mi konečně zvýšili plat?”

„Pamatuješ si ještě, jak minulej týden vykradli v centru potraviny?” vypráví manželce policajt. „Ten pokladní byl s těma lupičema domluvený!” „Neříkej, jak jste na to přišli?” zajímá se žena. „Měli smluvený signál – když na toho pokladního namířili kulomet, dal jim všechny prachy!”

„Pane obžalovaný, jste nějaký zaskočený…” „To muselo být něco z oběda…”