Škola

Ze žákovské knížky: „Píská ve vyučování, jeho šoviální a nenucené chování mne přivádí k šílenství.”

Když už přijde Pepíček desátý den do školy ve stejném oblečení, se stejně rozcuchanýma vlasama a stále špinavýma rukama, učitelka se rozzlobí: „Ty jsi ale prase! Kolikrát měsíčně se myješ?” „To jste mě urazila,” zakaboní se hoch. „Jednou do roka!”

Učitel rozdá dětem opravené prověrky a zadává jim: „Napište si do žákovských knížek TEST, nebo PŘEDLOŽKY.” Přihlásí se věčně nechápající Frantík: „A nestačilo by napsat jenom to jedno?”

Ze žákovské knížky: „Stále vyrušuje, i když to není dovoleno.”

Ve škole říká učitelka: „Jména, před nimiž je Van, jsou holandského původu.” „Paní učitelko,” povídá žák, „u nás v domě taky jeden Holanďan bydlí. Jmenuje se Van-Čura.”

Děti ve škole píší slohovou práci na téma „Jsem majitelem velké firmy”. Všichni píší, jen Pepíček stále sedí. Přistoupí k němu paní učitelka a zeptá se ho: „Pročpak nepíšeš, Pepíčku?” A on odpoví: „No dovolte, čekám přece na sekretářku!”

Učitel: „Stehenní kost je pevnější než cement.” „No to je pravda,” zamyslí se Honzík, „poněvadž cement je jenom takovej prášek…”

Ze žákovské knížky: „Vyvolán prohlásil, že nebude odpovídat bez advokáta.”

Těhotná matka má v sobě těhotný plot.

Pepík přišel do školy se starým vybledlým tričkem a na něm má nápis: „Život je drsný, moje auto by mohlo vyprávět.” Kamarádi si ho dobírají: „Mělo by tam být spíš: Život je drsný, moje tričko by mohlo vyprávět.”