Obchod a reklama

Prodám děti – Honzu (5 let) a Janu (12 let). Zn.: Když se narodili, byli roztomilí, ale budu ráda, když si je vezmete. Cena 1 Kč.

V optice: „Prosil bych nemrznoucí kapalinu na brýle.”

Paní vybírá v obchodě z mrazáku mražená kuřata, všechno ohmatá a nakonec nic nekoupí. „Vidíte,” komentuje to prodavačka, „všechny omaká a nakonec si je nevezme!” „To mi povídejte,” nechá se slyšet opodál stojící pán, „já mám doma tři dcery na vdávání!”

Hledá se tchyně, kdo ji najde, dostane přes držku.

Nakluše chlápek do obchodu: „Prosil bych toaletní papír.” Prodavačka odvětí: „Zeptejte se za týden.” Chlapík se poroučí: „Bohužel, tak dlouho čekat nemůžu!”

Reklama v klubu důchodců: „Ne, na tebe se usmála!”

„To je ale drahota,” zlobí se paní v parfumerii, „tahle voňavka stojí šest stovek a vypiju ji za pár vteřin!”

Proč jsou v obchodech cenovky? Aby měli zloději podle čeho vybírat.

Jsem mladá, pohledná, finančně zajištěná, s pracovní kariérou. Mám dvě auta a barák. Nikoho nehledám, jenom se chlubím…

Výpověď pracovníka přepadené banky: „Při přepadení se mi tak zježily vlasy, že když jsem pak narazil hlavou do toho zločince, propíchl jsem ho.”