Kultura a umění

Čarodějnice opravuje kolegyni: „Jaképak čáry máry? Teď už snad čáry eura!”

Když jsem byl dítě, celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo. Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje. Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.

Sudička Plaváčka dobře schovala, aby ho její muž děd Vševěd, až přijde domů, nenašel. Ale sotva Vševěd vstoupí do světnice, už se znepokojuje: „Čuchám, čuchám člověčinu… Někoho tu, matko, máš!” Sudička se rozčílí: „To sis, Plaváčku, alespoň jednou za rok nemohl umýt nohy?!”

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: „Nejlepší housle v Itálii!” Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: „Nejlepší housle na světě!” Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho a na jejích dveřích malá …

„A víš, že před dvě stě lety nemohli lidé používat telefon?” „No vidíš, a přitom je to tak jednoduché – sejmout sluchátko a vytočit číslo!”

„Musíte myslet ekonomicky!” zlobí se na režiséra ředitel divadla. „Nepotřebujete hrát drahé romance, abyste diváky rozplakal – k tomu bohatě stačí pár kilo cibule!”

Diskutují dva posluchači těsně po zpěvákově koncertu: „Myslím, že jeho dnešní výkon byl spíše průměrný.” „Takže napůl falešný,” spíše konstatuje, než by se ptal, druhý.

Manželé na koncertě. Ona: „Franto, tady někdo spí!” On: „A kvůli tomu mě budíš?”

Pan katecheta vypráví: „A pak přišel Bůh s andělem k Abrahámovi.” „Prosím,” hlásí se Otík, „já vím, jak se ten anděl jmenoval.” „Opravdu,” vrtí hlavou velebníček, „jak tedy?” „Můj tatínek říkal, že když se sejdou tři chlapi, určitě je jeden z nich Novák.”

Kdo je to absolutní jeptiška? Jeptiška, jejíž matka i babička byly jeptišky.