Jídlo, pití a neřesti

„S čím jsou ty buchty, s povidly?” zajímá se v restauraci zákazník. „Ne, pane,” odvětí číšník, „se švestkovým džemem.”

Na co myslí servírka s tampónem za uchem? Kam dala tužku.

„Mohu vám donést k jídlu houby?” „Ne, děkuji, já je jen rád sbírám.” „Pokud na tom trváte, tak můžu to jídlo rozházet po zemi.”

„Pane vrchní,” dává o sobě vědět host, „dal bych si tu specialitu šéfkuchaře – ten mňamfuj.” „Dobře, pane.” Číšník odejde a za několik minutek donese napnutému zákazníkovi výtečný guláš. „Mňam…” olizuje se pán. Zamíchá v talíři lžičkou a na povrch vyplavou obrovští švábi: „… fuj!”

Víš, proč při kocovině bolí hlava? Protože přeživší mozkové buňky kopou hrobečky pro své mrtvé…

Host v restauraci se ptá číšníka: „Můžete mi prozradit, co je to to tajemství šéfkuchaře?” Číšník se k němu nakloní a důvěrně mu šeptá do ucha: „Už skoro rok spí s támhletou mojí kolegyní a jeho manželka o tom ještě pořád netuší. Ale nikomu to neříkejte!”

„Pane vrchní!” volá host. „Prosím!” „Chtěl bych se vás zeptat, co pije váš kuchař.” „Rum.” „Tak mu vyřiďte, ať přestane chlastat a začne vařit!”

V noci z neděle na pondělí u nás vykradli sklad závodní kuchyně a vedoucí nahlásil do protokolu: „Bylo odcizeno 260 připravených stogramových porcí masa o celkové váze 15 kilogramů.”

„Co jste mi to přinesl za guláš?!” rozzlobí se na poslíčka zákazník. „Já vám to říkal, že nejsem žádnej zloděj a ať nestřílíte, nebo budete mít z té pizzy cedník!”

Udělaný vyhazovač vypráví v hospodě: „Všichni mají zemětřesení.” „Co, že mají?” natahuje ucho hospodský. „Zemětřesení,” vysvětluje bouchač, „všichni se ze mě třesou.”