Jídlo, pití a neřesti

„Promiňte, nevíte, ve které ruce se má držet nůž, a ve které vidlička?” „A vy se bráníte, nebo útočíte?”

„Pane vrchní, abych pravdu řekl, ten oběd nestál za nic!” „To vám věřím, ale stejně mi dáte šedesát devět korun!”

Co je vrcholem opilosti? Jít se ven vyčurat ke sloupu a pak si omylem do kalhot strčit ten sloup.

Pán v restauraci po předložení účtu rozčileně přivolá vrchního: „Pane vrchní! Dal jsem si jednu porci pstruha a vy mi tady počítáte celého!” „Ale to je u nás zvykem, prosím.” „Aha. Takže mám vlastně štěstí, že jsem si nedal třeba hovězí biftek…”

Otevřely se dveře do hospody a do nich vstoupil Karel. „To není možné, Karle, tebe stará pustila do hospody?” „Pustila. Jestli mi nevěříš, tak si to ověř!” „Proč bych si to ověřoval, vždyť vidím, že máš na to razítko pod okem!”

„Co budete pít? Šampaňské, pivo, vodu, rum?” „Na pořadí tak moc nezáleží.”

„Pane vrchní, mám hlad, že bych snědl i koně s kopyty.” „Lituji, pane, ale tohle jídlo na jídelním lístku nemáme.”

„Proč máš tak sedřenou hubu?” „Ale, včera večer mi vyhodili z hospody kabát.” „A co to má co dělat s krví ve ksichtě?” „Coby, já byl v tom kabátu oblečenej.”

Host před vinárnou: „Jsem zvědav, kolik kil tu nechám a kolik jich tu přiberu.”

Chlapík si v hospodě poručí deset piv, potom pět, pak dvě a nakonec jedno a mudrluje: „To je zajímavý, čím míň piv si objednávám, tím jsem ožralejší!”