Jídlo, pití a neřesti

„Pane vrchní, máte kaviár?” „Bohužel ne!” „To je škoda, já ho ještě nejedl, dokonce ani nevím, jak vypadá!” „Proč jste to neřekl hned – v tom případě ho máme!”

„To je nespravedlivé!” zlobí se hojný pijan. „Když budu podvyživený, každý mně bude říkat: Jez, jez pořádně. Ale když jsem podnapitý, nikdo mi neřekne: Napij se, napij se ještě!”

Manžel ochutná první lžíci rybí polévky, čelo mu orosí smrtelný pot, odloží lžíci a povídá: „Řekni mi, ženuško, nebude lépe, když si vezmeme kuchařku? Myslím, že to tvým něžným ručkám škodí, když do nich bereš tolik moc soli!”

Pokud není správné jíst zvířata – proč je tedy Bůh stvořil z masa?

„Dobrý den, co si dáte?” „Máte utopence?” „Bohužel, nemáme, lidé se teď spíš věší.”

Vesničan je na zájezdě ve velkém městě, a tak si zajde do vinárny. Dá si dvě deci vína, vyzunkne ho, položí na pult stokorunu a odejde. Přijde vrchní a kroutí hlavou: „Sice tu nechal dýško, ale nezaplatil!”

„Co bych ti měla uvařit, abych ti udělala velikánskou radost?” „Pivo!”

Koupil jsem si alkoholtester. Teď každý pátek trhám nový osobní rekord.

Dva sousedé na balkoně: „Taky vám ta vaše nedovolí kouřit v obýváku?” „To ne, ale tam už je tak nahuleno, že se to nedá dýchat.”

„Když si koupíš v cukrárně U Jonášů dva kopečky zmrzliny, ušetříš o dvě koruny víc, než kdyby sis tu zmrzku koupil U Staňků,” sděluje Petrovi svůj postřeh mlsálek Kamil. „Tak to vidíš a já že mám málo prachů – koupím si třicet kopečků a ušetřím si na nějakej malinkej pohár!”