Děti a mládí

Pepíček jde pozdě večer po ulici za ožralým chlapem. Chlap rozbije jednu výkladní skříň a vymočí se tam. Pepíček ho napodobí, rozbije tu další a také se tam vymočí. Přiběhne k němu starší paní od nich z paneláku a začne mu nadávat: „Pepíčku, ty jsi zlý chlapec! Proč jsi to …

Je 30. června – poslední školní den, den, kdy se rozdává vysvědčení. Honzík přijde domů a zdráhavě podává otci výsledek své celoroční práce – samé pětky! „Kdybys byl aspoň trošku moudrý,” povzdechne si zdrcený táta. „Já bych byl, ale nemůžu – v září mi přece vytrhli zub moudrosti!”

„Mami, bráška snědl mouchu… Ale neboj se, už jsem mu dala sníst prášek proti hmyzu.”

„Pepíčku, můžeš mi půjčit na chvíli ten tvůj herbář?” „Nemůžu, strejdo, teta říkala, že jsi vegetarián. Ty bys mi ho snědl.”

Děti vymýšleli věty se slovesem taví. Jirka: „Můj dědeček taví sýr.” Jindra: „Můj strýček taví olovo.” Pepík: „Já mám babičku a ta ví starou belu.”

Čte babička Pepíčkovi pohádku. Jakmile ji dočte, ptá se: „Co se ti nejvíce na této pohádce líbilo? „Že skončila!”

Děda spí a chrápe. Malá Anička mu kroutí knoflíkem u košile. Přijde babička a ptá se: „Co to děláš, Aničko?” „Ale, snažím se naladit jinou stanici.”

Tatínek čte pohádku: „Drak byl poražen. Měl sice sedm hlav, ale ani s jedním jazykem neuměl sekat tak jako princezna.”