„Aničko, zavolejte mi sem toho nového strážníka z akademie,” oznamuje své sekretářce velitel městské policie.
Pomalu se otevřou dveře a dovnitř se batolí vyjukanej kořen.
„Prosím, posaďte se,” vítá ho s úsměvem velitel.
Nováček se nejistě posadí a s rozklepanými koleny zírá do stropu.
„Tak…” Náčelník ještě urovná nějaké neposedné složky a už se plně věnuje příchozímu. „Jak se jmenujete?”
„Ehm, ehm,” odkašle si mladík, postaví se a říká: „Vláček – hů hů, letadýlko – vrm vrm, autíčko – tů tů, snaubórd – sss sss, tiráček – tudů tudů, autobusek – tůůů tůůů… Básničku mě naučila maminka, kamarádi mi říkají VLASTA!”