Ve třídě byli dva Lukášové, Lukáš Růžička a Lukáš Straka. Jednou paní učitelka chtěla vyvolat prvně jmenovaného Lukáše a protože často byly problémy se shodou křestních jmen těchto dvou žáků, oslovila ho příjmením: „Růžička, k tabuli!”
Lukáš Růžička dál sedí v lavici a nijak nereaguje.
„No tak, Růžička, ať už jseš tady!” zvýšila hlas učitelka.
Žák sebou teprve teď trhl a na omluvu říká: „Už jdu. Já nevěděl, kterého Lukáše myslíte!”