No tak dobře

Zoufale zamilovaný mládenec padl na kolena před dívkou svých snů. Prosí ji o ruku.

„Nepřichází v úvahu!“ odsekne ta dívka. „Můj budoucí manžel musí vydělávat alespoň padesát tisíc za měsíc, musí umět vařit, uklízet, všechno v bytě opravit, abych nemusela platit ty zloděje údržbáře, musí mě ve všem poslechnout, milovat mě jako bohyni a splnit mi každé přání.“

„No tak dobře!“ vzpamatuje se mládenec, „ale když už klečím, dovolte, abych se za toho chudáka pomodlil.“