Karel si jde po dlouhém dni lehnout do postele. Tam už spí jeho manželka. Chrápe až to není hezké. Karel do ní šťouchne a říká: „Boženo, jestli budeš takhle chrápat, vypadne ti děloha!“
„Nedělej si ze mě srandu…“ a chrápe dál.
Druhý den to samé, třetí, čtvrtý pátý atd.
To už Karel nevydrží, jednoho dne koupí kilo hovězích jater a v noci je položí k manželce do postele. Ráno jde v klidu do práce.
Když se odpoledne vrátí, sedí jeho manželka s vytřeštěnýma očima u stolu v kuchyni: „Karle, měl jsi pravdu. Mě fakt vypadla děloha…“
„No vždyť já ti to říkal… a co?“
„No, neumíš si představit Karle, kolik mi to dalo práce jí tam nasoukat zpátky?“