Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba
tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se
to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na
boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“ Paní učitelka se také
podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je
sundala a znovu je rvali na nohy.
Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To ale nejsou moje botičky.“
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi,
ty hovado, nevěděl dřív?“, s námahou zase botičky sundala. Když byly
boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mého brášky. Maminka
říkala, že je teď budu nosit já.“
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla
chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak
se zeptala: „Kde máš rukavičky?“ Chlapeček odpoví: „Rukavičky mám schované
v botičkách.“
Trestní proces s učitelkou začne příští měsíc.