Jdou tři želvy po poušti. Už jdou dlouho…dlouho…a jsou celé vyprahlé. Najednou najdou na zemi pohozený kelímek. Říkají si: vezmeme ten kelímek, co kdybychom náhodou narazily na vodu. Jdou …jdou…voda pořád nikde, tak se rozhodnou že je zbytečné se s ním vláčet. Jdou tedy dál a po třech letech narazí na oázu. A říkají si: do háje,měly sme ten kelímek vzít, alespň bysme měly vodu na další cestu. Po chvíli se jedna obětuje a řekne, že se tedy prokelímek vrátí, ale že jí ostatní dvě musí slíbit, že se z oázy ani jednou nenapijou dokuď se nevrátí. Želvy jí to slíbily a ona odešla. Čekaly na ní tři roky, po dalších třech letech si řekly: tak počkáme ještě rok…a když se neobjeví, tak už se napijem. Počkaly tedy ještě rok a furt nic. Tak nakloní držky nad hladinu, a v tom z křoví vyskočí ta třetí želva a povídá: vy kurvy, tak když si teda nemůžem věřit tak to já nikam nejdu.