„To je pech!” běduje pan Ochmelka.
„Copak vás trápí?” vyzvídá hostinský.
Štamgast se svěřuje: „Mám osmiletého synka a ten má strašně rád pohádky. Když mu ale nějakou čtu na dobrou noc, vždycky usnu jako první já!”
Hostinský se zamyslí a pak mu poradí: „Tak si to s ním vyměňte, ať čte jednou pohádky on vám!”
Druhý den je tu pan Ochmelka znovu.
„Tak co, jak jsem vám poradil?” vyzvídá hostinský.
„Dobře, opravdu usnul…” utrousí posmutnělý Ochmelka.
„Tak v čem je problém?”
„Zase jsem usnul i já!”