Karkulka jede na kole k babičce a veze košíček s jídlem. Cestou ji ale přepadne vlk, rozšlape jí košíček a rozbije kolo. Karkulka povídá: „Ten košík mi nevadí, ale to kolo mi hezky svaříš nebo na tebe pošlu myslivce!”
Vlk se lekne a kolo svaří. Druhý den se to opakuje a třetí taky. Karkulka jede tedy čtvrtý den jinudy a vlkovi nezbyde nic jiného než to vzít k babičce zkratkou. Babičku na fleku sežere, lehne si do postele a čeká. Když dorazí Karkulka, nemůže z babičky spustit oči a povídá: „Babi, proč máš tak červený oči?”
A vlk na to: „To mám z toho věčnýho svařování, ty káčo!”